Národní divadlo očima teenagera

     Je pátek 7. března za deset minut tři. Právě vycházím z auta a vyrážím spolu se svým dědou směrem k zastávce Na Točně, která je blízko naší 6. základní školy na Hvězdárně. Většina žáků a učitelů tam už čeká. Dívky na sobě mají šaty, sukně, halenky, šperky a kabelky různých barev, chlapci obleky, motýlky a kravaty. Paní učitelky zase elegantní kalhotové kostýmky. Všem to moc sluší.
     V 15:00 přijíždí autobus. Pan řidič na mě působí sympaticky. Za chvíli už vyrážíme směr Praha. Jedeme totiž dnes navštívit Národní divadlo. Konkrétně představení s názvem Zkrocení zlé ženy od Williama Shakespeara.
     Při cestě si se svou spolusedící zatím vyprávím vtipy. Za námi se ozývá hlasitý zpěv žáků z vyšších tříd a neustálý smích mých spolužaček. V autobuse je zkrátka živo a dobrá nálada.
    Já se zatím dívám po okolí. Dojde i na společné foto, když zastavujeme u benzíny. Fotíme se před autobusem.
    A už jsme v Praze!!! Musíme ale ještě kousek popojít pěšky. Zastavujeme se na nové scéně a paní učitelka (kterou máme na dějepis) nás zasvětí do historie Národního divadla. Dále následuje poučení od žáka z deváté třídy, jak bychom se měli v divadle chovat.
    Poté už vstupujeme do samotného Národní divadla a máme chvíli čas, abychom si prohlédli základní kameny. V místnosti se také nacházejí podle mého názoru nádherné modely Národního divadla. Odkládáme si kabáty do šatny a můžeme se vydat do sálu.
     Jakmile se usadím do červeného křesla, už se rozhlížím po nádherné výzdobě sálu. Od rudé opony, přes honosné prezidentské lóže, až na nádherně vyvedený pozlacený nápis nad oponou, který zní: Národ sobě. Také pořád zakláním hlavu, abych si do detailů prohlédla úžasný a obdivuhodný strop, jehož středu vévodí gigantický lustr, který byl už při otevření Národního divadla na elektřinu.
     Představení právě začíná! Bohatý šlechtic si vystřelí z opilce Krištofa Šikulky tím, že když se po flámu probudí, namluví mu, že je bohatý šlechtic a vážený pán. Přicházejí komedianti, kteří jsou s opravdovým šlechticem domluvení, aby zahráli „váženému pánovi“ hru. Ona hra je představení Zkrocení zlé ženy. Děj se točí kolem dvou žen. Sester Kateřiny a Bianci. Bianca je krásná, milá, poslušná a nápadníci se o ní přímo perou, zatímco Kateřina je neposlušná, vzteklá, ukřičená a všichni se jí vyhýbají velikým obloukem. Jejich otec Baptista ale řekne, že Biancu provdá až tehdy, když si někdo vezme Kateřinu. Biančini nápadníci (Gremio, Hortensio a Lucentio) se proto snaží najít manžela pro Kateřinu. Nakonec najdou bohatého Petruchia, který si Kateřinu vezme, začne ji krotit a dělat z ní poslušnou ženu, zatímco mezi sebou Biančini nápadníci soupeří a také se převlékají za jiné osoby, aby jí mohli být nablízku a získat si její lásku. Bianca si nakonec vezme Lucentia. A jestli se Petruchiovi podařilo zkrotit Kateřinu, to už musí posoudit každý divák sám.
     Hra se mi velmi líbila.
     Po představení, které mělo jednu přestávku, se odebereme na zastávku, kam už za chvíli přijíždí autobus.
     Cesta zpátky je tišší než ta do divadla. Většinou všichni odpočívají nebo si jen v tichosti (až na výjimky) povídají. Naše jedna zastávka je tentokrát u McDonaldu.
     Kolem jedné hodiny ráno už náš autobus zastavuje u „Točny“, kde si nás vyzvedávají naši rodiče.
     Tento výlet se mi velmi líbil a myslím, že i ostatní žáci by mu dali za 1*.

Zuzana Linhartová, 7.A