|
Babí léto se ten den opravdu povedlo, přestože meteorologové byli skeptičtí. Dlouho plánovaná výprava parním vlakem si takové počasí skutečně zasloužila. Všechno vlastně začalo mnohem dřív, a to v březnu tohoto roku na plese jindřichohradecké úzkokolejky. Paní Hana Tůmová, matka našich dvou žákyň, totiž vyhrála v tombole hlavní cenu – Certifikát na zvláštní výpravu parního vlaku – a věnovala ho naší základní škole. S díky a nadšením jsme přijali. Taková výprava je přece ideální příležitostí pro spolupráci prvňáčků, kteří si ve škole teprve zvykají, a „ostřílených“ žáků 2. stupně, kteří už naopak dávno vědí co a jak a jsou rádi za jakékoli vybočení ze školního stereotypu. Patronát nejstarších dětí školy nad prvňáčky je obecně známá a osvědčená věc, jen je pro ni třeba vyhledat a využít vhodné příležitosti. Zvláštní výprava parním vlakem je k tomu jako stvořená. Abychom tuto extra příležitost nepromarnili a aby celá akce mohla splnit svůj účel, bylo třeba se dobře a pečlivě připravit. Zúčastněné třídy druhého stupně 7.A a 9.A několik týdnů předem plánovaly, vymýšlely, diskutovaly, připravovaly a vytvářely. K nezbytným výtvorům patřily jízdenky ve formě papírových mašinek, puzzle sloužící k rozdělení dětí do smíšených skupinek, papírové míčky, sovičky coby odměny v podobě školního symbolu a diplomy za zdárné zvládnutí výpravy. Z Hvězdárny na nádraží to máme sice daleko, ale naši prvňáčci to zvládli - pěšky. U parního vlaku na ně starší kamarádi už čekali a dali jim první úkol: složit z puzzlí obrázek, podle něhož poznají své opatrovníky. Vzniklo tak asi dvacet smíšených skupinek, které pak spolu trávily zbývající čas. Cesta vláčkem do Střížovic posloužila k seznámení se, popovídání, ale i k vychutnání si jedinečného zážitku - jízdy s parní lokomotivou nádhernou přírodou - umocněného krásným slunečným podzimním počasím. Naším cílem bylo okolí střížovického nádraží, opět jako stvořené pro naše záměry. Nikoho jsem totiž nerušili a nikdo nerušil nás. Navíc v areálu nádraží se nabídl k využití veliký otevřený prostor pro hry, nezbytné velké ohniště a krásný vysoký les. Hlavním zaměstnáním dětí byly lesní stavby pro skřítky, a to pouze z nalezených přírodních materiálů. Práce malých stavitelů byla přerušena netrpělivě očekávaným opékáním buřtů, které si nikdo nenechal ujít. Dostali jsme také nabídku od strojvedoucího k prohlídce mašiny, toho využili především kluci. Budování lesních příbytků pro skřítky sice bylo vyhlášeno jako soutěž, ale skutečně nešlo vybrat vítěze. Všechny výtvory stály opravdu za to a byly také náležitě odměněny. Čas vyměřený těmto aktivitám ubíhal příliš rychle, takže na honěnou, zaháněnou a podobné hry už ho moc nezbylo. Dva plné vagóny necelé stovky spokojených dětí se v pravé poledne rozjely směrem domů. Tentokrát jsme cestu společně prozpívali. Už nebyly dávno patrné žádné rozpaky a z prvňáčků a jejich starších spolužáků se stali kamarádi. Říká se, že dnešní mládež je hrozná. Kdo by 10. října mohl být u toho, jak teenageři z 6. základní školy opatrují své malé svěřence, jak jsou ohleduplní a příkladní a jak si každý hlídá, aby byl co nejvíc užitečný, ten by jistě změnil názor. Prvňáčci dostali papírové sovičky a druhý den ve škole diplomy. Odměnou sedmákům a deváťákům byla spokojenost se sebou samými, nadšení malých kamarádů a pohoda. Plánovali jsme jednu akci, ale takový úspěch si žádá pokračování. Takže plnou parou s párou i bez..... učitelé ZŠ
|
