Ležáky 24. 6. 1942. Málokdo by očekával, že se na tomto místě, kde každý kámen připomíná hrůznou událost z války, sejdou děti z celého státu a budou přednášet literární texty. Stalo se tak 11. listopadu., na svatého Martina a zároveň v Den válečných veteránů. Může to působit nepatřičně, ale vedení Památníku Lidice, pod nějž zároveň spadají i Národní kulturní památky Ležáky a Lety, svými četnými aktivitami a nápady neustále oživuje odkazy těchto pietních míst a dává do souvislosti minulost a přítomnost. Svatému Martinovi byl totiž zasvěcen lidický kostel a válečných veteránů a pamětníků, díky nimž se mohou prolnout věci dnešní a minulé, ubývá.
     Není proto náhodou, že kromě odborné poroty, o níž ještě bude řeč, se jako čestný host Celostátní recitační přehlídky „Ležácké veršování“ zúčastnil i válečný veterán a bývalý politický vězeň Josef Holec. Tento pán ve svých šestadevadesáti letech vystoupil před přítomné a nejenže poutavým způsobem vyprávěl o svém osudu, ale dokonce přednesl dětem bajku Jeana de la Fontaina o tom, jak je důležité dělat věci podle svého vlastního přesvědčení. Recitoval ji kdysi v dětství a její poselství s léty neztratilo na síle ani aktuálnosti. Projev pana Holce byl velice svěží, poutavý a inspirativní.
     Již zmíněná odborná porota sestávala ze zasloužilých osobností našeho divadelního světa. Záštitu nad celou akcí převzal slavný herec Josef Somr, který dětem recitoval poutavé a zábavné verše amerického básníka Shela Silversteina. Herec a recitátor s podmanivým hlasem Alfréd Strejček zase prostřednictvím úryvku z knihy Jaroslava Foglara Hoši od Bobří řeky připomněl téma vědomí vlastní hodnoty a nesmrtelnosti dobrých skutků. Dětem dobře známá herečka Máša Málková zavzpomínala na svá recitační soutěžní léta textem Marka Ebena O balonu. Tato profesionální vystoupení přispěla k pochopení hodnot přednesu a k podtržení přátelské atmosféry. Právě o hodnotách recitace několikrát promluvil Alfréd Strejček, vyzdvihl její náročnost a ocenil odvahu všech vystupujících.
     Atmosféra celé akce byla velmi příjemná a tvůrčí. Z počátku se zdálo, že pietní místo, které zúčastnění měli možnost projít s odborným výkladem o jeho historii, nedovolí radovat se z krásné interpretace textů dětských recitátorů, ale opak byl pravdou. Síla místa a moudrost přítomných pánů umocnily veškeré vjemy a zážitky z Ležáckého veršování.
     Jindřichův Hradec měl v soutěži tříčlenné zastoupení a dlužno říci, že hájili velmi dobře nejen barvy města, ale předvedli vysokou kvalitu dětského přednesu vůbec. Naši 6. základní školu na Hvězdárně reprezentovala Terezka Valentová. Domů si odvezla účastnický list s podpisy herců, velmi hodnotné upomínkové předměty a krásné knižní publikace o pietních místech. Ale především byla obohacena o poznání jedinečného místa a jedinečných lidí.
     Jelikož se jednalo o první ročník celostátní recitační přehlídky, věděl o ní málokdo. Každý, kdo měl to štěstí, čest a možnost se zúčastnit, potvrdí, že se jednalo o nezapomenutelný zážitek.
     Závěrečná slova Alfréda Strejčka dopadla jistě na úrodnou půdu: „Děti, máte ve svých rukou ohromně cennou věc, to je náš jazyk, mateřština.“
     A díky poselství pana Josefa Holce získalo Ležácké veršování ještě jeden důležitý rozměr: „Všechno se dá vydržet, jen když není válka.“

Marcela Fenclová